V pátek jsme vyrazili na dlouho plánovaná výlet do Finska, do Rovaniemi, údajného domova Santa Clause. Rovaniemi leží asi 550 km severně od Umey a nachází se příhodně přesně na polárním kruhu. Pravděpodobně toto místo můžeme považovat za skvělý příklad toho, jak se chudé město na severu stalo vylmi často navštěvovanou turistickou atrakcí. Řekla bych, že se všechny malé vesnice v okolí tlučou hlavou do stěny, že si Santa Clause nepřivlastnili oni. Podobným příkladem může být i Kiruna, která se z těžařského centra stala centrem ledové turistiky, neboli bláznů, kteří chtějí za noc v -5 stupních zaplatit nekřesťanské peníze:) Ale zpátky k Rovaniemi.
Umeu jsme opustili asi v 8:30 (po návratu po zapomenutý pas a po obklice způsobené totálním selháním navigátorské dvojice). Já jsem začla řídit jako první. A byla to pravděpodobně nejhorší jízda, co jsem kdy zažila. Totální sněhová vánice, viděla jsem asi tak 10m před sebe a když k tomu připočítáte ještě ty děsivé cedule s varováním, že los může přihopsat každou vteřinou, nic moc. Ale jinak to docela šlo. Já jsem připravila pár sendvičů, které samozřejmě všem chutnali, protože já přece vím, jak připravit dobrou svačinku! Další komedie byla při tankování na benzíně- já bych to pracovně nazvala asi "jak se pět holek snažilo natankovat" - ale abych to taky nějak ospravedlnila, měli nějakou zamrzlou nádrž, takže jim fungoval jenom 95 a my chtěli 98 :) Načež, když došlo k výměně řidičů, přestalo sněžit. Pochopitelně. Vtipný taky bylo, že si nikdo neuvědomil, že ve Finsku je o hodinu víc - až když jsem vyprávěla geografický vtip o nalákání turistů do Haparandy na delší golfový drive na světě, protože míček pak vlastně letí hodinu :) Do Rovaniemi jsme tedy dorazili v pět hodin finského času. Měli jsme zamluvenou malou chatku, úžasně vybavenou, dokonce i se saunou v koupelně!
Nejdřív jsme se vydaly prozkoumat centrum města, kde se konal vánoční trh. Bylo to docela pěkný, hlavně ta výzdoba, protože to v Umee docela chybí - a proto jse do Rovaniemi jeli, nasát pravou nefalšovanou atmosféru Vánoc! :)
Akorát jsme se tam dostali k rejžové kašičce a svařenému vínu zdarma, čehož jsme pochopitelně využili :) Jinak jsme byli dost šokovaný spoustou lidí a obchodů se suvenýry - neuvěřitelné množství a neuvěřitelně drahý! A potom už jsme chvátali zpátky do chatky, vytopit saunu a ukuchtit večeři - špagety s tuňákem :)
Po večeři jsme hráli chvíli město, jméno (což jsem samozřejmě vyhrála - hájit české barvy se musí!) a pak jsme se rozhodli jít ven zkusit, jestli neuvidíme polární záři, kterou jsme samozřejmě ani po hodinovém courání v -15 neviděli :-( A tady přichází na řadu další z příhod "pět holek a..sauna", protože když jsme šli ven, maličko jsme jí ztlumili, ona se vypla a pak už jí nikdo nebyl schopen nastartovat znova - takže, ne, v podstatě jsme tu saunu v koupelně nevyužili! :)
Po bohaté snídani jsme vyrazili na hlavní atrakci celého výletu, do vesnice Santa Clause. Abych pravdu přiznala, tak jsem měla spíš smíšený pocity, než že by mne to nějak vzrušovalo. Přece jenom, Ježíšek je Ježíšek :)
Nejdřív jsme navštívili výstavu o vánocích v různých státech světa, což bylo zajímavé - šokojící bylo, že ač vesnice praskala ve švech, na této výstavě jsme byli úplně sami :) Potom jsme šli na poštu, další atrakci Santa Clause. A samozřejmě jsme museli oblídnout soby - z následující fotky je naprosto zřejmě, že jsem se vůbec nebála k němu přiblížit :)
Za polárním kruhem (nebo alespoň na něm)
Nejděsivější panenkovský Betlém, co jsem kdy viděla!
A pak už nám zbývalo jenom navštívit Santa Clause v jeho kanceláři, což nebylo tak snadné, neboť Santa Clause samozřejmě chtěli navštívit všichni! :)
Na Santa Clause totiž musíte vystát asi půl hodinovou frontu - já jsem samozřejmě byla dost skeptická ke vší tý komerci všude okolo, ale na závěr musím říct, že když mi Santa Claus podával ruku a ptal se mne odkud jsem, byla ve mne malá dušička! :) A Santa měl tak jemné ruce, že doteď lituju, že jsem se ho nezeptala, jaký krém používá :)
Největší legrace byla samozřejmě s Hsuin Hsu a s Mikou - asian sound forever! :) Nevím, jak je možný, že se zvuky údivu po evropsku a po asijsku tak liší, ale museli byste sami slyšet, jak vtipně to zní :) Už jsem byla po těch dvou dnech tak zblblá, že jsem se potom ke konci divila po asijsku! :)
Každopádně pak nás čekalo dalších 550 km. Když jsem sedla za volant já, tak samozřejmě začlo co? No sněžit. Nakonec jsme zjistili, že v Umee sněžilo celou dobu! Takže jestli jste měli z mého vyprávění pocit, že se tady topíme ve sněhu, tak teď mi opravdu docházejí slova, jak popsat ty sněhové hory venku...
Tak to je pro dnešek vše - v nejbližších dnech očekávajte další výsledky mého pekařského umění - a že je o čem psát! :)
