Sněží, sněží a sněží!

Pravděpodobně ne moc originální název již naznačuje, že se tady topím ve sněhu. Poslední dva dny se se sněhem roztrhla obloha a ne a ne přestat. Dokonce jsem několikrát zvažovala a rozhodovala se, jestli nemám začít sníh nesnášet (po tom, co se brodíte po kolena ve sněhu a snažíte si s 20 kg krosnou na zádech prorazit cestu sněhehovou vánicí na kole, nelze jinak):) A co tedy dělat, když venku fučí vítr a sype se sněhová nadílka? A co dělat, když slunce zapadá v 13:30? No přece jít sportovat do IKSU! IKSU je fenomén, těžko popsatelný "styl" života zdejších obyvatel.

Už po příjezdu do Švédska jsme se všichni docela divili (a svým způsobem i záviděli), jak sportovní tady všichni jsou. Vážně. Na ulici, po cyklostezskách se prohánějí skoro všichni, od starých po mladé, od běžců po chodce i cyklisty. Všichni v perfektních vystylovaných oblečcích. Vážně jsem si někdy na ulici v mých džínách připadala jako kdybych byla oblečená do divadla, přinejmenším. Tepláky tady fakt frčí :) A teď už konečně vím, kde se tady ty sportovní lidi "vyrábí". V továrně na sport, IKSU. Je to soustava několika desítek sálů a tělocvičen, kde se během dne provozují různé sporty od aerobicu, bodybalance, bodypump, pilates, jogu, punch out po aquaearobic volejbal atd. Po zaplacení ne zrovna malé částky může v IKSU trávit hodiny a postupně i dny. A tak se z Vás stane člověk závislý na pohybu. Jsem přesvědčená o tom, že kdybychom takové sportovní centrum měli u nás, vídali bychom také mladé/staré běžce v teplákách daleko častěji než je tomu teď. Nemyslíte?

Postupně se snažím vyzkoušet všechny možný i nemožný sporty, přičemž někdy jsem ochotná ze sebe udělat blbce, jenom abych si mohla daný "kurz" odškrtnout. Věřte mi, že není nic vtipnějšího než když se spolu s dalšíma 50 lidma snažíte podle instrukcí ve švédštině zvedat činku do rytmu :) A ještě vtipnější je, když zjistíte, že po deseti minutách všichni postupně mění zátěže a vy samozřejmě nerozumíte, co se bude dít, tak jenom bedlivě sledujete, zda přidat či odebrat - chybu jsem udělala jenom jednou, leč nezapomenutelnou, protože zvedat nad hlavu v leže 10 kilo mi zas taková legrace nepřišla. Co ovšem k smíchu bylo, že když jsem tam byla poprvě, měla jsem nejlehčí činku a stejně jsem po pěti zdvihách nemohla a vážně přemýšlela, zda neexistuje ještě činka lehčí :)
Další moje oblíbená věc je aquaaerobic, nebo jak já tomu říkám, aerobic pro blbý. Pod hladinou totiž nikdo nemůže poznat, že nejste zrovna v rytmu :) Aqua věci jsou fakt sranda.
 Ale samozřejmě, já mám nejradši volejbal! Pochopitelně a myslím, že nehraju zas tak úplně špatně :)

V pátek jsme byly s Christinou pozvaný na sushi, které nás učila připravovat pravá Japonka :) Sice to byla levná varianta sushi, ale myslím, že mám teď docela dobrou představu, jak na to :) Taky nám tam naservírovaly spoustu asijských dobrot. No "dobrot", jak se to vezme. Zvlášť polívky se nedaly skoro pozřít. O tomhle víkendu jsem si uvědomila, že to ochutnávání mezinárodní kuchyně přestává být pomalu ale jistě legrace. Po sobotní oslavě Chrisových narozenin mne bolí žaludek ještě dneska. Tolik nedobrých věcí po hromadě jsem tady ještě neviděla! Dokonce mu toho zbylo tolik, že mi dal do krabičky zbytky nějakýho salátu, který jsem ale ovšem v neděli musela vyhodit, protože to opravdu nešlo! A vy víte, že já jídlo už z principu nevyhazuji!
Christina vždycky říká, že jsem co se týče nových věcí hrozně negativní a nejsem dostatečně open-minded, ale to přece není pravda. Než nějaký jídlo odsoudím za nepoživatelné, nejdřív ho ochutnám :) A já myslím, že to ani jinak být nemůže, po tom, co mi 23 let matka vyvářela největší specialitky, a tím ještě českou kuchyni pro mne povýšila na nepřekonatelnou, mi prostě jen tak něco nechutná!

Dneska už budu pomalu končit, jsem nějaká nastydlá a musím se za každou cenu vykurýrovat, protože jinak nikdy nevysportutuju svoje peníze zpět, mimojiné. A taky, v druhé řadě, mám celý týden školu a nemůžu si dovolit chybět...

P.S. Kdyby měl náhodou někdo cestu do Umey, přijeďte si pro mne, myslím, že už mi ten sníh, zima a tma začínají lézt krkem, aneb když je někdo tak blbý, že si neuvědomí, že sám sebe poslal dobrovolně na sever Evropy, není mu pomoci! :)

Mrzne, mrzne a mrzne!

Než se pustím do popisování novinek, dlužím Vám ještě pár fotek z pečení koláčků (a protože jsem ty koláčky pekla tenhle týden znova tak je to vlastně stále pořád aktuální :)

Já myslím, že vypadají docela autenticky, že? :) Resp. na tomhle místě musím poznamet, že i moje matka vyjádřila obdiv, jak dobře vypadají.
Ve čtvrtek jsem je pekla znova, protože jsme tady měli "International day" a měli jsme tedy možnost nějakým způsobem reprezentovat Česko. Samozřejmě, nejsme Němci abysme se scházeli pětkrát tejdne, takže jsme se s klukama sešli ve středu večer a zkusili něco vymyslet :-D A pokud se ptáte na můj názor, jak to dopadlo, tak já myslím, že jsme to zvládli na jedničku, resp. ostudu jsme si neudělali! Měli jsme tři notebooky s obrázky a videi o ČR, potom jsem upekla ty koláčky, které se okamžitě snědli (ať žije česká kuchyně!) a potom jsme ještě chtěli prezentovat české pivo a dávat trošku ochutnávat, jenže to se samozřejmě ve Švédsku nesmí. Jako bonbonek jsme potom měli dvě soutěže - odpovědět na podle mne tři primitivní otázky o ČR a potom říct do kamery "Březňák". Jako hlavní cena byla "česká večeře", což rozhodně nebyl můj nápad - znovu poznamenávám, pro matku! :) Takže teď ve čtvrtek budeme vařit něco českého, přičemž já sama se modlím, aby to nedopadlo podle zažité dělby práce "žena vaří a muž se kouká na televizi", neboť jsme v našem týmu jediná holka! No uvidíme, budu Vás informovat!

Dalšíudálost minulého týdne bylo zahájení "Host programu", do kterého jsme se s Christinou přihlásily v srpnu. Smysl toho všeho je, že do dvojice dostanete Švéda, který Vám má představit Umeu a Švédsko, Švédy jako takové - jejich zvyky a chování. Vtip je v tom, že po třech měsících ve Švédsku si myslím, že už mám docela dobrou představu o tom, jak takový Švéd vypadá, co si myslí a co rád jí (ano, masové kuličky se suchýma těstovinama bývají na denním menu celkem pravidelně). Nehledě na to, že já a Christina máme už Umeu celkem slušně proježděnou skrz naskrz! Ale co už, zahájení znamenalo večeři zadarmo, takže jsme stály první v řadě, pochopitelně! :) Naše "hostilka" je hloupá, to je asi nejdůležitější věc k napsání. Vhledem k tomu, že nevěděla, kde je ČR a myslela si, že je někde v Rusku a v životě neslyšela o Berlíně. Řeknu to asi takhle - my si s ní moc nerozumíme. Blbý je, že za tu večeři zadarmo se s ní teď musíme sejít ještě jednou. Achjo! Každopádně mám konečně co kritizovat v rámci erasmu na švédské straně - a to se taky počítá, protože jinak není kritizovat co! :-)

JInak, co se týče počasí, četla jsem o těch vašich teplotních abnormalitách. Heh, já už ani nepamatuju, kdy bylo naposledy nad nulou! :-) Mrzne, mrzne a mrzne v jednom kuse. Řeka už kompletně zamrzla, což je prý dobře, protože vzduch není tak vlhký. Asi jo teda, když to říkají! :) Ale mne ta zima moc nevadí. A cesty jsou tady pořád totálně namrzlý. Ale to mi taky nevadí, přece kvůli tomu nezačnu chodit pěšky! :) Myslím, že hodně lidí to pořád krosí na kole, překvapivě my, cizáci. Většina Švédů už svoje biky zazimovala. Asi je to tím, že tady všichni cítíme "tlak cykloměsta" a když už jsme si jednou to kolo koupili a někteří na něm začli jezdit po mnoha letech, tak ho prostě odložit nemůžeme. Každopádně, kdo ještě nespadl z kola, je pro mne hrdina! :-D

Další věc, co mne ničí, je popotahování. Já už mám skoro pocit, že jediný lidi na celým světě, co používají kapesník jsou Češi a Němci (ano, musím být objektivní! :) Opravdu už to začíná být nechutný!

Konec hlášení!

Pár listopadových stížností....

Můj švédský výlet se pomalu ale jistě přehoupnul do druhé poloviny a už vám tedy mohu s téměř konečnou platností prozradit, že se vrátím do Česka 17.1. - což tedy znamená, že si tady střihnu i pravé nefalšované švédské Vánoce! Na jednu stranu mne to sice velmi, velmi mrzí, ale z finančních důvodů to bude lepší. A co je na Severu nového? Pravda je ta, že nic moc nového ani nečekám a čím dál víc se těším domů, protože ona ta naše Česká republika není zas až tak špatná, jak si na ní často stěžujeme! A co mne ve Švédsku šokovalo minulý týden?
Pravděpodobně nejhorší věc, se kterou jsem sice počítala, ale dokud to člověk nezažije na vlastní kůži, nedokáže si to ani vzdáleně představit, je fakt, že ve tři je tady litá tma. Vážně. Živě si pamatuju, jak nám v sprnu všichni říkali, že tmavé období přijde, ale že to zas až tak špatné nebude. Je to hrůza. Absolutně jsem si na to ještě nezvykla. Myslím, že se na to ani zvyknout nedá :-( Jsem pořád unavená, mám pořád hlad a nejradši bych šla spát už v sedm hodin. Pravdou je, že zničení jsme z toho všichni. Ale nejhorší na tom je, že v prosinci bude hůř - nepředstavitelné!

Další věc, která pobouřila mou jinak klidnou mysl, je sníh. Ve středu napadlo asi 30 cm krásného, zářivého, blýštivého sněhu. Švédové byli totálně v klidu, já zas tak moc, trpělivě jsem vyhlížela nějakou techniku, která se se sněhem vypořádá. Do naší ulice dorazili 24 h po sněhové vánici :) TO bych ještě tolerovala. Ale že druhý den sníh roztál na hnusnou šedivou břečku, která se ve 20 cm vrstvě válela na silnici a nikdo s ní nic neudělal, přestože bylo totálně jasné, že v příštích hodinách bude mrznout, jo, to už tolerovat nemůžu :) Takže teď se po všech silnicích válí zmrzlá sněhová břečka a všem je to jedno. Když jsem si stěžovala Švédům, řekli mi, že se nemám bát, že technika to párkrát za měsíc "projede". Že prej je to drahý sníh odklízet pokaždý! Já teda nevim, ale toto je naprosto skandální! Welfare stát, který si z daní platí úplně všechno si nemůže zaplatit úpravu komunikací v zimě?!? Vždyť na tohle má i Česko!

Jinak mi minulý týden začal nový kurz, na který jsem se poměrně těšila - zatím to vypadá jako spousta práce a opakování věcí, co už dávno vim z Prahy! Do pátku musím přečíst 300 stránek v angličtině a ještě o tom napsat mini seminárku - žádná legrace, tady už jde pomalu do finále!

Včera jsem uspořádala lekci pečení českých svatebních koláčků - fotky bohužel nemám, ale pokusím se je sehnat (vzhledem k tomu, že jsem musela všechny hlídat a organizovat, tak jsem neměla na vlastní focení vůbec žádný čas!). Přišli vesměs moje kamarádky z Asie a myslím, že neexistuje nic vtipnějšího než pozorovat číňanky, jak pilně pracují na českých koláčcích. A taky si myslím, že se jim to líbilo, vzhledem k tomu, že mne poprosily dokonce i o recept! :) Navíc mi všichni říkali, že jsem se minula povoláním, že jsem měla dělat učitele nebo cukráře - tak já nevím :) / A taky si myslim, mamko, že příště můžu být vedoucí pečení koláčků já, protože když jsem zvládla tým žvatlajících číňanek, zvládnou pár čechů nemůže být těžší! :)

A dneska jsem si taky udělala kartu do zdejšího sportovního centra, IKSU, zatím jsem si byla zahrát s pár Němcema beachvolleyball (písek úplně všude), ale hned od zítra vyzkouším další kurzy - musím samozřejmě vysportovat moje peníze zpět, jinak to nejde! :) Ale k tomu se vrátím ještě později.

Tak aspoň přidám pár krásných západů slunce...

Stockholm!

Tak jsem se Vám velmi dlouho neozvala, nicméně mám k tomu velmi příjemnou výmluvu - měla jsem tady teď na návštěvě dvě kamarádky z Třeboně - Báru a Dášu. Týden mi tady dělaly společnost, tak jsem si aspoň mohla procvičit svoji češtinu. O týdnu stráveném s nima napíšu později. Tento příspěvek bych chtěla věnovat dvoudennímu výletu do Stockholmu.

Náš výlet začal 9ti hodinovou jízdou autobusem - ačkoliv jsme si myslely, že středa nebude moc frekventovaným dnem, opak byl pravdou, takže autobus byl opravdu plný. Cože tedy znamená, že jsme se moc nevyspaly - zde musím přiznat, že já jsem na pár hodin zamhouřila oči, na rozdíl od Báry! :) Nutno dodat, že autobus byl plný divných lidí, z nichž nejdivnější byla šustivá baba, která si samozřejmě sedla vedla Dáši :)Ve Stockholmu jsme se ocitly v šest hodin ráno a protože všechny kavárny, non-stopy, restaurace a bufety byly zavřeny, vydaly jsme se směrem k hostelu, který se nacházel přímo v nejstarší části Stockholmu - na Gamla Stanu. Recepce ovšem byla taky zavřená, tak jsme vyčkaly sedmé hodiny, sedly do kavárny a promýšlely, kam se všude podíváme. Po ubytování jsme se konečně vydaly objevovat krásy Stockholmu a první pohled na toto město byl doslova omračující. Počasí nám přálo a slunce podtrhávalo atmosféru starých budov.

Stockholm je město složené z mnoha malých ostrůvků, což vám ovšem začne po chvíli lézt na nervy, protože při přecházení z jednoho ostrovu na druhý se strašně nachodíte - musíte to všechno obcházet! Náš první cíl bylo Vasa museum, kde mají Švédové schovanou loď ze 17. stol., která se potopila, jen co vyjela z doku, protože byla špatně vyvážená. Museum bylo poměrně zajímavé, trošku jsem se bála, že tam bude jen ta loď a nic víc, ale naštěstí měly připravenou, krásnou prezentaci o životě na losi a o životě v 17. stol. A určitě bychom se to užily ještě víc, kdybychom nebyly tak unavené.

Potom jsme se pomalu vypravily najít něco k snědku a procházely jsme se ulicemi s činžáky. A na závěr dne jsme si prošly staré město Gamla Stan (které tak trochu připomíná Krumlov).

Dál jsme s Bárou (protože Dáša je srab) vyjely výtahem na menší rozhlednu, kde se nám naskytnul krásný pohled na stmívající se Stockholm. Opravdu nádhera!

A pak už jsme byly tak unavený, že jsme si šly rovnou do hostelu udělat večeři - těstoviny, která tam dávali zadarmo!  Další den byl budíček v 8, snídaně byla taky v ceně hostelu, tak jsme se po ránu pěkně nadlábly :) Ještě než se holky vypravily, tak jsem se ještě stihla podívat znova na Gampla Stan, tentokrát bez lidí! :)

A na další den jsme měly naplánovanou prohlídku Skansenu, kde jsou prezentovány stavby z celého Švédska. A taky zvířata, takže jsme viděla soba, losa, medvědy, lachtany a vlky. Tak jsme se taky mohly do pár staveb podívat.

Tam jsme se zastavily v maličkaté, miniaturní kavárničce na kafíčku a potom jsme vyrazily do muzea moderního umění - na cestě jsme se ale nakonec ještě rozhodly zaplatit si prohlídku na lodi, která byla opravdu nádherná a všem jí moc doporučuji! Stálo to za to!

A pak už nám zbývala jenom návštěva toho výše zmíněného muzea moderního umění, která rozhodně byla zajímavá, ale na mne to bylo moc moderní...

A následovalo rozloučení a cesta vlakem zase zpátky! Přičemž se mi stala vtipná věc na cestě zpět - šílená babka šustivka z autobusu seděla tentokrát za mnou a opět šustila celou noc! Neuvěřitelná náhoda :)

A ještě jednou zdůrazňuji - navštívit Stockholm rozhodně stojí za to!