Už po příjezdu do Švédska jsme se všichni docela divili (a svým způsobem i záviděli), jak sportovní tady všichni jsou. Vážně. Na ulici, po cyklostezskách se prohánějí skoro všichni, od starých po mladé, od běžců po chodce i cyklisty. Všichni v perfektních vystylovaných oblečcích. Vážně jsem si někdy na ulici v mých džínách připadala jako kdybych byla oblečená do divadla, přinejmenším. Tepláky tady fakt frčí :) A teď už konečně vím, kde se tady ty sportovní lidi "vyrábí". V továrně na sport, IKSU. Je to soustava několika desítek sálů a tělocvičen, kde se během dne provozují různé sporty od aerobicu, bodybalance, bodypump, pilates, jogu, punch out po aquaearobic volejbal atd. Po zaplacení ne zrovna malé částky může v IKSU trávit hodiny a postupně i dny. A tak se z Vás stane člověk závislý na pohybu. Jsem přesvědčená o tom, že kdybychom takové sportovní centrum měli u nás, vídali bychom také mladé/staré běžce v teplákách daleko častěji než je tomu teď. Nemyslíte?
Postupně se snažím vyzkoušet všechny možný i nemožný sporty, přičemž někdy jsem ochotná ze sebe udělat blbce, jenom abych si mohla daný "kurz" odškrtnout. Věřte mi, že není nic vtipnějšího než když se spolu s dalšíma 50 lidma snažíte podle instrukcí ve švédštině zvedat činku do rytmu :) A ještě vtipnější je, když zjistíte, že po deseti minutách všichni postupně mění zátěže a vy samozřejmě nerozumíte, co se bude dít, tak jenom bedlivě sledujete, zda přidat či odebrat - chybu jsem udělala jenom jednou, leč nezapomenutelnou, protože zvedat nad hlavu v leže 10 kilo mi zas taková legrace nepřišla. Co ovšem k smíchu bylo, že když jsem tam byla poprvě, měla jsem nejlehčí činku a stejně jsem po pěti zdvihách nemohla a vážně přemýšlela, zda neexistuje ještě činka lehčí :)
Další moje oblíbená věc je aquaaerobic, nebo jak já tomu říkám, aerobic pro blbý. Pod hladinou totiž nikdo nemůže poznat, že nejste zrovna v rytmu :) Aqua věci jsou fakt sranda.
Ale samozřejmě, já mám nejradši volejbal! Pochopitelně a myslím, že nehraju zas tak úplně špatně :)
V pátek jsme byly s Christinou pozvaný na sushi, které nás učila připravovat pravá Japonka :) Sice to byla levná varianta sushi, ale myslím, že mám teď docela dobrou představu, jak na to :) Taky nám tam naservírovaly spoustu asijských dobrot. No "dobrot", jak se to vezme. Zvlášť polívky se nedaly skoro pozřít. O tomhle víkendu jsem si uvědomila, že to ochutnávání mezinárodní kuchyně přestává být pomalu ale jistě legrace. Po sobotní oslavě Chrisových narozenin mne bolí žaludek ještě dneska. Tolik nedobrých věcí po hromadě jsem tady ještě neviděla! Dokonce mu toho zbylo tolik, že mi dal do krabičky zbytky nějakýho salátu, který jsem ale ovšem v neděli musela vyhodit, protože to opravdu nešlo! A vy víte, že já jídlo už z principu nevyhazuji!
Christina vždycky říká, že jsem co se týče nových věcí hrozně negativní a nejsem dostatečně open-minded, ale to přece není pravda. Než nějaký jídlo odsoudím za nepoživatelné, nejdřív ho ochutnám :) A já myslím, že to ani jinak být nemůže, po tom, co mi 23 let matka vyvářela největší specialitky, a tím ještě českou kuchyni pro mne povýšila na nepřekonatelnou, mi prostě jen tak něco nechutná!
Dneska už budu pomalu končit, jsem nějaká nastydlá a musím se za každou cenu vykurýrovat, protože jinak nikdy nevysportutuju svoje peníze zpět, mimojiné. A taky, v druhé řadě, mám celý týden školu a nemůžu si dovolit chybět...
P.S. Kdyby měl náhodou někdo cestu do Umey, přijeďte si pro mne, myslím, že už mi ten sníh, zima a tma začínají lézt krkem, aneb když je někdo tak blbý, že si neuvědomí, že sám sebe poslal dobrovolně na sever Evropy, není mu pomoci! :)
Žádné komentáře:
Okomentovat