Než se dostaneme k samotnému výletu, ráda bych jen tak zhruba nastínila národnostní složení exchange studentů - mělo by nás tady být 445...obrázek si udělejte sami.
Australia 4, Austria 9, Belgium 13, Brazil 3, Canada 6, China 16, Croatia 1, Czech Republic 5, Denmark 6, Estonia 3, Finland 19, France 56, Germany 97, India 3, Ireland 17, Italy 27, Latvia 2, Lithuania 2, Netherlands 13, Norway 1, Poland 14, Portugal 4, Romania 6, Russia 15, Slovakia 3, Slovenia 1, Spain 24, Switzerland 4, Turkey 27, USA 12, Taiwan 2, United Kingdom 28, Vietnam 5
Ráda bych ovšem zdůraznila počet příslušníků německé národnosti - 97!!! (toto číslo si zaslouží tři vykřičníky). Když se tedy s někým bavíte, máte tak 75 % šanci, že je to Němec (maličko mne to děsí...) A abych tuto národností okliku nějak uzavřela, schválně si zkuste tipnout, kolik Němců se zúčastnilo výletu na losí farmu. Já bych to skromně tipovala na 50 ze 60 možných míst... Přihlašování totiž bylo způsobem, kdo dřív přijde, ten dřív mele, znáte to. A protože Němci mají disciplínu, organizovanost a dravost v krvi, nechť nám toto výletnické číslo slouží jako důkaz, není se čemu divit, že laxní jižanské národy proti tomuto přístupu neměly pražádnou šanci. Za moje včasné přihlášení vděčím samozřejmě mé drahé kamarádce Christině, která pochází ze samotného srdce Německa, Berlína :)
Dovedete si ovšem představit můj úděs, šok, vypadlou čelist, když jsem si to ráno naklusala k autobusu a všude sprechtili skupinky Němců, slyšet angličtinu byl vyloženě zázrak.
Po hodině cesty jsme dorazili na losí farmu. Nejprve se servíroval "losí guláš/ragú", nebylo to špatný, ale přece jenom, vsadim se, že moje mamka by z losího masa dokázala vykouzlit jinačí specialitku. Nejdřív jsme byli všichni mírně zmatení, jestli opravdu jíme toho losa nebo jako co... ale aspoň jsme ten oběd dostali před tím než jsme ty losáčata viděli (nemůžu si odpustit malý morbidní vtípek - takhle jsme mohli aspoň přijít k tomu mláděti a zašeptat mu do ouška: "právě jsem snědla tvoji maminku, Výborná. Nevadí?" :)
Pak nás zavedli do muzea a ukázali nám pár vycpaných kousků, nějaké to paroží a musím vám říct, že když jsem tam viděla toho vycpaného losa, skoro mne přešla chuť za nima do té ohrady lézt. Jsou obrovský! A to paroží jim taky zrovna nepřidává na mírumilovnosti :)
No a pak už nás pustili do ohrady - nejprve k 3 čtyřměsíčním mláďatům, která sice vypadala neškodně, ale stejně, mezi námi, jsem se s nima moc dobře necítila. Jednou jsem viděla zaútočit hříbě a nebyl to pěkný pohled :) Načež se všichni Němci vrhli na ty mláďata a začli se fotit, a fotit, a fotit - já být tím losím mláďětem tak vezmu svoje hubený dlouhý nožky na ramena :) A když se vyfotili všichni Němci - konečně jsem se mohla jít vyfotit taky :)
A pak přišel na řadu dospělák, který byl samozřejmě ještě více děsivější!
A co bych Vám o tom výletě ještě řekla? Snad jen to, že jsme se s Christinou dokázaly ztratit v primitivním bludišti z pletiva - bloudily jsme asi půl hodiny na ploše 30*50 m.
A to je všechno, přátelé!
P.S. Už tady zase prší :-(
Žádné komentáře:
Okomentovat