Týden šestý...

Další týden utekl jako rychle jako voda a já začínám pomalu ale jistě zjišťovat, že se nic významného neděje a že mi dny začínají splývat. Nebo jinými slovy řečeno, není jednoduché zažít něco nového, o čem bych Vám mohla napsat. Většiná z nás se začíná přesouvat z fázi 1 (nadšení) do fáze 2 (deprese). Někdo je fázi č. 2 blíž, jiný zase o maličko dál. Jisté je jenom to, že depresí nakonec budeme trpět všichni. Prý je to vědecky dokázané. Nevím, co je na tom pravdy, protože já si stále užívám "nadšení". Vzhledem k faktu, že je nás tady hodně, můžeme se tedy navzájem hlídat. Proto stačí jediný zamračený obličej, jediný záblesk smutku v oku a už se Vás někdo chytne okolo ramen a začne vyzvídat, jestli už dorazila fáze dvě. A to mne velmi těší, protože potom poznáte, že tady vlastně nejste sami a že na Vás téměř na každém rohu čeká kamarád. A kdo by neměl rád kamarády:)


Jediný zažitek, o kterém je možno napsat pár řádek, je sobotní oslava Christiny 25. narozenin. A co bych to byla za kamarádku, kdybych jí nepomohla s přípravou, že? Tak jsme se tedy v pátek sešly na kuchtění. Protože já zatím nejsem tak zdatná kuchařka (rozhodně ne tak zdatná, abych mohla mluvit do přípravy), byla jsem v tomto případě jenom odborná asistentka (ano, jinými slovy "ficka", je mi jasné, že přesně toto slovo chce má rodina slyšet:) a Christina si vybrala menu - masové kuličky ze skopového, bramborový salát po německu a těstovinový salát. Já nechápu, co všichni na těch masových kuličkách vidí. Hlavně Švédové jsou tim úplně posedlí. Mne osobně to přijde jako nejjednodušší jídlo na světě a už jenom z toho důvodu to nemohu považovat za kuchařské umění. Protože koupit mleté maso, nasypat tam sůl, pepř a rozklepnout vajíčko, to bych snad dokázala i já! A to už vůbec nemluvim o tom, že já jsem zvyklá na daleko vyšší standarty party-pokrmů. Vůbec si nedokážu představit velikost skandálu, kdyby se na nějaké naší oslavě objevily masové kuličky. No každopádně jsem se teda uvolila se podílet na této přípravě. To, že kuličky při přípravě vypadají jako malé mozečky ani zdůrazňovat nebudu... A co se týče slavného německého bramborového salátu -brr, přirovnala bych ho k "chudému bratrancovi z čtvrtého kolena" českého bramborového salátu. Každopádně jsem nic neříkala a v sobotu jsem začla sama pracovat na nějaké sladké tečce a upekla jsme pár kokosek a perník s brusinkama, který se podával s brusinkovou marmeládou, kterou jsem uvařila už minulý týden. Já myslím, že to bylo výborný! Každopádně další desert přinesla naše taiwanská kamarádka Šun-Ši. Vypadalo to jako dort s vanilkovým pudinkem. Chutnalo to jako piškot se sladkým máslem! Já to nechápu, ty lidi tady absolutně nemají žádnou chuť a vkus pro jídlo! Myslím, že to není jenom kulturní rozdíl a střet civilizací jako obvykle, ale nikdo tady neví, co je výborný :) Je totiž jídlo a jídlo výborný a ten rozdíl je třeba si uvědomit. Při servírování se nám stal takový malý vtípek způsobený nástrahami angličtiny a její výslovnosti. Kdy jsem servírovala kuličky a říkám, že jsem home-made from sheep (což znamená domácí z ovce) a jedna belgičanka mi rozumněla, že jsem home-made cheap (což znamená, že jsou domací a LEVNÝ :-D A koukala dost divně na to, že někomu nabízíme levný kuličky a ještě to zdůrazňujeme :-) Jo, angličtina je báječná! :)

A taky můžu říct, že jsem si už dávno všimla, že v porovnání s ostatními spolubydlícími (hlavně Švédkama), v přípravě jídla vynikám, což se mne samotné zdá skoro neuvěřitelné, protože jak já tady skromně říkám, jsem v kuchyni totální loser a outsider! Docela začínám litovat, že jsem nedávala větší pozor doma v kuchyni, protože to bych tady mohla ohromovat delikatesama - i když, co vy víte, třeba se naučim vařit online.
Dneska mne čeká další narozeninová oslava (vypadá to, že jsme tady všichni podzimňáčči), doufám, že tentokrát si masové kuličky odpustíme! Každopádně, já mám své kokosky připravené :-D

V neděli jsme zase byli na cyklovýletě a jen tak náhodou našli (spíš já jsem NAŠLA) spoustu hub. Tak jsem mým německým přátelům udělala pravý nefalšovaný houbový řízečky. Oblizovali se za ušima (já bych se taky oblizovala, kdyby mne nepřinutili si k nim dát německý bramborový salátek :)

 A když už jsme u toho nedělního výletu, navštívili jsme mimojiné hřbitov (z čistě vědeckých důvodů, samozřejmě, neb navštěvuji kurz Tourism a jedna z forem turismu je "dark tourism", který také zahrnuje návštěvy hřbitovů - vůbec to tedy nebylo z pervezní zvědavosti :-D) A neříkejte, že Vás to nezajímá, jak to tam vypadalo :)

A ještě pár obrazků jako důkaz, že podzim dorazil i do Umey

Další novinka je, že mám nového souseda, Švéda. To byla ta dobrá zpráva. Ta špatná je, že mi včera řekl, že si celou dobu myslel, že jsem z Německa, protože moje angličtina prý zní jako angličtina německá. Sakra, opravdu bych neměla trávit tolik času s těma zatracenýma Němcema!