20.10. 2010

Počasí se nám pomalu ale jistě mění z příjemně podzimního na nepříjemně předzimní. Jinými slovy, dneska už zase sněžilo! Nicméně už to nebyla taková událost jako když sněžilo poprvé. Samozřejmě sníh z okna vypadá nádherně - už skoro vánočně (dneska jsem zrovna viděla v obchodě první vánoční zboží - jakože fakt). Já mám ovšem to štěstí, že když tady sněží, nacházím se většinou venku, popřípadě pět km od domova s neuvěřitelně těžkým nákupem. A to už taková legrace není! Dneska jsem taky byla požádat o povolení k pobytu ve Švédsku (kdo ví, jestli se vůbec vratím do Třeboně :), každopádně teď čekám, jestli bude moji žádost vyslyšena.

Utekl další týden, ve škole se už začíná maličko přiostřovat, ačkoli včera, a to se musím pochlubit, jsem bez zakoktání byla schopna odprezentovat moji případovou studii o Třeboňsku jako periferii s vysokým potenciálem rozvoje turismu. Heh, ještě teď se musím smát, jak moje francouzský spolužačky zíraly:) Nemůžu říct nic jiného než: "Did I kick their asses? Hell yeah, I did!" :) Dokonce i moji dva učitele mi potom poslali zprávu, jeden na mail, jeden na FB (což je maličko děsivý), jak výbornou práci jsem odvedla. A jestli jsem na sebe hrdá? Ano, jsem! :)

Nedávno se mi mamka smála, že tady pořád máme nějaký žranice nebo barbeque. Což je nepopiratelná pravda. Z několika důvodů - je to legrace, vařit pro jednoho člověka je nuda a navíc je to jakási forma zdejšího společenského života:) Minulý týden se tedy znovu nesl ve znamení "společenských žranic". Sobota pro mne byla opravdu rušným dnem. Nejprve bylo na programu společné pečení švédského národního pečiva. Jak už jsem naznačila výše, Švédové jsou zvláštní, takže vás nemůže překvapit, že před 14 dny jsme slavili státní svátek toho skořicového šneka. Pečení probíhalo to, že každý přinesl nějakou surovinu. Normálně se do pečení nijak nehrnu, ale když jsem viděla postoj ostatních, který byl velmi pasovně-negativní, musela jsem použít techniky odkoukané v kuchyni u opravdového mistra, mojí mamky. Rozumějte tak, že v kuchyni má každý svou funkci, někdo je velitel a na někoho holt zbyde jenom smývání nádobí. Při starém dobrém zadělávání těsta jsem opět využila svých zkušeností se zaděláváním vánočky a ostatní jenom koukali :) Jako já jsem si jistá, že kdyby mne viděla matka, našla by v mém způsobu práce tisíc chyb, nicméně v tomto kolektivu na mne koukali v němém úžasu. Že prej jsem profík a mám si založit pekárnu - tak já nevim :)

Výsledek nevypadal zas tak špatně. Sice to bylo dost sladký, ale to jsme museli udělat kvůli autentičnosti (švédský desert = neuvěřitelně sladká slepenina).

A rovnou z pečení jsem vyrazila na večeři, pro kterou jsem měla připravený nefalšovaný český strůdl jako desert. A byla jsem docela překvapená, že to byla večeře asijská (já, dvě italky a 8 lidí z Asie). Tajně je podezřívám, že si nás, Evropany, pozvali jako atrakci, aby se měli čemu smát. Nicméně já jsem se též náramně pobavila :) Ne, že by mne to jejich jídlo s rejží nějak oslovilo, spíš mne upřímně zaujalo nějaký těstíčko s mozarellou a právé tiramisu :) Vyzkoušet si mezinárodní kuchyni, zvláště pak tu asijskou je přijemné, leč mne to pokaždý utvrdí v tom, že na nás prostě nikdo nemá. Naše tučná, nezdravá, na přípravu náročná kuchyně je prostě absolutně bezkonkurenční! :) Proto mám problém, když mi někdo řekne "přines něco českýho" :) Každopádně - máte nějaké nápady, co bych jim mohla naservírovat příště? Předesílám, že odmítám dělat cmundu, protože jsem si tim bramborovým škrobem minule úplně odrovnala prsty a stejně to nikomu nechutnalo!