Abych pravdu rekla, tak cesta byla poměrně náročná vzhledem k tomu, že jsme se museli celou dobu brodit ve sněhu a po deseti km jsem měla totálně promočený boty skrz na skrz. Jediný fakt, který mne udržoval nad vodou bylo to, že minimálně půlka lidí na tom byla ještě hůř než já - třeba lidi, co vyrazili v džínách, lidi sobrovskýma krosnama a slečna z Honkongu, která vyrazila v teniskách.
Asi nejvtipnější bylo pozorovat Šun-ši a Den, který viděly sníh poprvé v životě. A pokaždý když do toho sněhu spadly, tak se tak strašně smály :)
Do chajdy jsme dorazili před třetí hodinou a de facto půlka lidí už nemohla jít nikam ven, protože jsme měli naprosto promočený boty - opravdu jsem musela ždímat i ponožky. Nicméně jsme si rozdělali oheň a sušili a sušili, až jsme ty boty všechny usušili :) Vlastně, abych pravdu řekla, ani se nic vtipnýho nestalo, byla to docela nuda, protože kvůli těm mokrým botám jsme byli jako vězni. :)
Večer jsme si uvařili obrovskej hrnec špaget a v jedenáct hodin jsme vyrazili zkontrolovat, jestli náhodou neuvidíme polární záři, protože prognózy byly, že je 60 % šance. Po půlhodinovém zírání na oblohu, kdy už ani nedoufala, se objevila nazelenalý pruh a všichni začali křičet, že to je ono. Takže ano, zahlidla jsem polární zář. :) I když ne moc silnou, protože byl zrovna úplněk. Doufám, že budu mít příležitost zkouknout něco lepšejšího :)
No a v neděli za pěkně zpátky 10 km do Umey! Ten sníh ale! To mne opravdu překvapilo, celou sobotu jsem jenom šokovaně zírala - ten les vypadal jako o vánocích, já už cítím vánoční atmosféru teď! :)
Žádné komentáře:
Okomentovat