Cesta na Sever

Plánování cesty mi ze všech možných plánování zabralo nejvíc času. Prakticky jsem vyhledala všechny možný druhy a typy, jak se do Umey dostat. Nakonec jsem k úžasu mnoha lidí zvolila BUS, cenově vycházel nejlíp, ale hlavně jsem si s sebou mohla vzít hodně, hodně těžký zavazadla. tak těžký zavazadla, že stometrové přenášení na Florenci od auta k autobusu totálně vyčerpalo a zadejchalo tři dospělé osoby:) Ovšem, co mne uklidnilo byl fakt, že před autobusem stálo dalších 10 zoufalých mladých lidí s ještě většíma zavazadlama než jsem měla já. Holka, co seděla vedle mne mi tvrdila, že prej má 40 kg kufr, to jsem jí teda nezbaštila, protože už můj 25 kg se nedá skoro uzvednout, na 40 kg by potřebovala vysokozdvižnej vozík a ten jsem teda nikde v okolí Florence neviděla :)
Autobus byl totálně narvanej a když už jsme si mysleli, že v Berlíně všichni vystoupí a my budeme mít sedačky pro sebe, do busu se nahrnuli další švédové. Jop a to jsem nezdůraznila, že jsem vyfasovala nejlepší sedačku s největším prostorem na nohy! Každopádně cesta utíkala docela rychle, zvlášť uklidňující byly pauzy, při kterých jsem zjistila, že se všichni bojí stejně jako já a odříkávání jednotlivých příruček máme všichni zvládnutý. Nejdůležitější věc, na které jsme se ovšem shodli bylo, že nám ta cesta za ty dvě zavazadla stojí, že ten pocit, až to všechno vyhodíme na koleji na postel, ten bude k nezaplacení (zatím neověřená informace).
 Nebudu si hrát na hrdinu, takže bez mučení přiznávám, že když jsem se svou bez mála 50kg bagáží vylezla ve Stockholmu z autobusu, byla ve mne malá, maličká dušička. Měla jsem v plánu během 6ti hodinového čekání si projít centrum, ovšem tenhle plán jsem musela záhy opustit, neboť úschovna zavazadel měla tak malý skříněčky, že by se do nich nevešlo ani mé příruční zavazadlo :-D
Po šesti hodinách na jedné lavičce jsem se přesunula na další autobus do Umey. Ten sice z venku vypadal krásně, luxusně, pohodlně, nicméně měl jednu vadu, mezi sedačkama bylo asi tak pět cm místa, takže po dalších 9 hodinách jsem už vážně myslela, že mi upadnou kolena, resp. ten pocit byl spíš takový, že už nikdy ty kolena nenarovnám :) Největší šok jsem ovšem utrpěla u žertovného pana řidiče, kterýmu povídám, že jedu do města Ume-aaa a on na mne jo Ume-ooo, což zní jako když někdo zvrací a pro mne je to naprosto nevyslovitelné (o tom, jak nevyslovitelné to pro mne je zase někdy příště...)

Takže do města Umeå (rozuměj Ume-ooo) jsem se dostala a to byl rozhodně můj krátkodobý cíl :)

schéma cesty

http://maps.google.cz/maps/ms?hl=cs&ie=UTF8&brcurrent=5,0,0&msa=0&msid=115779451217239784115.00048e8c6411d73bc8b26&z=4