Nečekané překvapení na hostelu

Abych navázala na předchozí příspěvěk - do Umey jsem dorazila zhruba v šest hodin ráno, naštěstí jsem měla zamluvený hostel asi 100 m od nádraží. Dokonce jsem dostala i kód, abych se dostala dovnitř a počkala na otevření recepce. Takže jsem zase čekala, dlouho čekala - časově to nebudu přímo specifikovat, snad stačí naznačit, že jsem za tu dobu stihla zkouknout dva filmy, přečíst 2 reflexy a Epochu nejpomalejším způsobem čtení, který vůbec dokážu. Ovšem to čekání stálo za to, protože když jsem se dostala na pokoj, potkala jsem tam jednu milou Němku, která je tady taky na Erasmu. Díky mojí tragický angličtině a její schopnosti mi nějakým pro mne záhodným způsobem porozumnět, i když melu nesmyslný sračky, jsme se spolu "zkamarádili". K mojemu štěstí (neuvěřitelnému, nekonečnému, zkrátka nepopsatelnému štěstí!) měla půjčené auto, takže mi druhý den odvezla zavazadla k univerzitě a pak až na kolej...Jo a jmenuje se Christina a pravděpodobně jí budu vděčná do konce mých dnů tady v tom městě. Kdo by si to byl pomyslel, že zrovna já se jako první seznámim s Němkou - vsadim se, že je to samozřejmě i díky mé výborné a hlavně plynulé němčině :-D Myslim, že tento příspěvek zakončím jedinou německou frází, kterou jsem schopná dát dohromady: Ich spiele volleyball, ich lese gern und gehe ins Kino - aneb Viele Danke, Frau Lustig!