Umeå = ráj cyklistů

Dnešní zápis bych ráda věnovala třeboňským přátelům. Vždycky jsem si myslela, že Třeboň je zkrátka město, které je plné cyklistů. Že všichni máme v garáži/sklepě/na dvoře schovaná minimálně dvě kola a nebojíme se je použít. Zkrátka vždycky jsem si myslela, že přirovnání Třeboň = ráj cyklistů je něco tak samozřejmého a neohrozitelného asi jakože ráno vyjde sluníčko (nebo že v Ume-ooo městě každý den prší :) Ovšem až do včerejšího dne. Jistě, ve všech příručkách před příjezdem se to píše, všichni mají kola, bla, bla, znáte příručky...tak jsem si tak říkala, jasně, pohodička, my máme v Třeboni taky všichni kola a neděláme z toho buhví jakou vědu, že? Rozměr pravdivosti této příručky jsem pochopila právě včera, kdy jsem byla poprvé nucená se přesunovat/posunovat/plahočit po svých vlastních nožičkách. Všechno je tady tak strašně daleko! A navíc tady nemají žádně chodníky! Takže když už musíte šlapat po svých, nesmíte zapomenout, že všude okolo Vás frčí ty šťastnější jedinci, zkrátka musíte mít oči i vzadu... Kdybych počítala, kolikrát jsme za včerejší řekly "we need a bike", dostala bych se pravděpodobně k vysokému číslu. Protože všichni tady zkrátka to kolo potřebují. A protože je tady milion cizinců a všichni hledají nějaké levné a spolehlivé - zní mi to už skoro jako nějaké klišé - sehnat vůbec nějaké dá vážně práci. Abych se konečně dostala k nějakému závěru, k nějaké pointě, proč toto píšu a vy se určitě v tuto chvíli sami musíte ptát - tak sehnala sakra to kolo nebo co...přistoupím plynule k příběhu včerejšího večera!


Kolo se dá sehnat mnoha způsoby, buď se ptáte kamarádů a ty se můžou zeptat svých kamarádů, jestli o nějakém neví. Dále můžete sledovat nástěnky - papírové/internetové/facebook a modlit se, že až se objeví nějaký inzerát, budete ti nejrychlejší. Anebo můžete jít do sekáče zkusit štěstí - což je asi nejdražší možnost. Poslední záchranou je "pronajmout" si kolo od univerzity, což není moc výhodného, ale je to jistota.
My jsme si vybraly inzeráty. Včera jsem sedla k počítači a zapla FB a hnedle tam nějaký kluk nabízel hromadu kol, tak jsem mu napsala a během půl hodiny jsme měli domluvenou schůzku. Největším štěstím bylo, že bydlel asi tak 10 min ode mne (to je nepředstavitelné štěstí, kdyby bydlel na druhém konci Umey, šla bych tam snad celou noc :). A nákup toho kola byl vážně komedií večera. Už doma jsem dostala instrukce, jak se pozná "zachovalé" kolo a přece jenom, za svůj život jsem už viděla tolik rozbitých kol (ano, přiznávám, většinou jsem byla hlavním viníkem těchto defektů), že prostě vim, jak se pozná ucházející kolo. Na výběr bylo asi z deseti kol, přičemž v naší cenové kategorii byly kola jenom tři :-) Takže jsme si každá jedno vybraly a začly jsme je zkoušet, prohlížet, detailně zkoumat (přece jenom, investice do kola je tady něco jako investice do auta). Já jsem si nechala zvednout sedlo výš, pak zase níž - myslím, že ze mne ten kluk měl radost! A pak se najednou rozbila brzda - promiňtě jestli tato pasáž bude znít nabubřele/nafoukaně/arogantně, ale já to tak cítim:) Samozřejmě jsem viděla, že to nic není, že to chce jenom povolit, tak jsem to tomu klukovi zase musela říct, ať mi to spraví, a to byla moje chvíle. Využila jsem jeho rozpaků a začla ho přesvědčovat o tom, že vážně teď nevim, jestli si ho mám vzít, když je ta brzda jako časovaná bomba - zkrátka jsem využila těch pár let v dramaťáku a zahrála jsem -podle mne- výbornou :-D komedii a nakonec jsem ho ukecala (nikdy jsem si nemyslela, že jsem schopná někoho ukecat v angličtině :-D) na slevu, takže jsem dostala kolo s úplně novými plášti (podle mého taťky nejdůležitější věc na kole), skoro novými brzdami, novými světly a zámkem za 550 Sk (na naše je to děsná částka), ale tady je to velmi dobrá cena. A jako bonus nám ten kluk ještě nafoukal pořádně kola, protože jako přece si od něj nekoupíme nějaký plečky! Já myslim, že nás měl rád! Taky bych chtěla mít takové zákaznice :)


Abych byla upřímná, když jsem sem v neděli přijela, byla jsem maličko zklamaná, podle všech těch brožurek a zážitku ostatních lidí to mělo být super luxusní město k bydlení a já jsem si tak v duchu říkala, zlatá Třeboň, zlatá Třeboň...Ale dneska, dneska, už je jiný den, když tady máte kolo a proháníte se po zdejších milionech km cyklostezek, celá Umeå dostává jiný rozměr - začínám tomu městu přicházet na chuť. Zbývá mi ještě se naučit cestu od koleje do školy a bude to dobrý!

P.S. Malé doporučení - pokud si někdy budete chtít kupovat kolo v cizině, zopákněte si nejdřív slovní zásobu o kolech, protože to nepůsobí moc dobře, když pořád lomíte rukama a ukazujete something, this thing, you know what I mean, like it will do this a řekla bych, že to ani dobře nevypadá :-D

P.S.S. A je mi líto, převelice líto, ale Třeboň už pro ráj cyklistů rozhodně není - museli byste vidět ty cyklostezsky tady, vůbec se nemusíte bát, že potkáte nějaká auta, nemusíte se ohlížet, jestli správně najedete do brány, jestli budete muset slézt z kola kvůli autobusu zmatených turistů, nemusíte ani dvě hodiny čekat na přechodu až vás někdo pustí. Ne, Umeå je teprve ten pravý ráj cyklistů!