Vůně vanilky, aneb pečeme na Vánoce II.

Osobně neznám žádné jiné cukroví, které by více vystihovalo chuť Vánoc, než jsou vanilkové rohlíčky, proto nemůže být žádným překvapením, že druhým kouskem, který přibyl do mé pekařské sbírky, jsou právě tyto voňavoučké ořechové minirohlíky!

Budete potřebovat:
30 dkg mouky
15 dkg tuku (nastrouhat)
6 dkg cukru
7 dkg nastrouhaných ořecháků
1 vejce
1 lžíce smetany (nepovinné - jenom pro největší labužňíky, a to já jsem, takže jsem tam ty lžíce přidala rovnou dvě!) :)

Všechno to smícháte, prohnětete, nejhorší věc je pravděpodobně strouhání tuku, pokud se vám jakýkoli tělesný kontakt s touto mastnou hmotou hnusí, tak jako mne. Vážně, potřebovala bych člověka, který se za mne bude dotýkat másla...
Jinak, co k rohlíčkům dodat, je to až neskutečně primitivní, uždibujete těsto a snažíte se vytvořit co nejmenší rohlíčky, přičemž je můžete klást na plech velmi blízko sebe, neboť se nezvětšují. Po vyndání z trouby počkejte 1 minutu a pak je hoďte do směsi cukru a vanilkovýho cukru, maličko je oválejte a máte hotovo...

Na obrázku je důležité si povšimnout mé nezbytné knihy receptů, kdo by si pomyslel, že zrovna ve Švédsku si založim knihu receptů!

A jak teda vlastně výsledné rohlíčky vypadaly? A zde bych chtěla předeslat, že vzhled není důležitý, že důležitá je především chuť a ta je nepopsatelná a bohužel i nepřenosná, proto mi musíte věřit, když Vám řeknu, že jsou to jedny z nejlepších vanilkových rohlíčků, co jsem kdy jedla. Ehm, na chvilku mi dokonce přišlo na mysl, jestli nejsou lepší i než mamky, ale toto tvrzení je nepodložené, neověřené a proto ani nemůže platit. Abych pravdu řekla, vážně pochybuji, že mi tyto rohlíčky vydrží až do Vánoc, už teď mám sto chutí se zvednou a dojít si do mé vánoční spíže"nabídnout" :)

Na následující fotce je zachycen rozdíl mezi nebušických rohlíkem a třeboňským rohlíčkem - tento vtip jsem si prostě nemohla odpustit - promiň, teto! :)















Dnes teplota dosáhla neúnosných -25C - to už je vážně moc i na mne! Doufám, že je to nejnižší bod, kam jsme se mohli dostat a teď už to bude jenom stoupat nahoru :) Nicméně "příroda je mocná čarodějka" a já si tady připadám jako v pohádce (samozřejmě pouze při pohledu z okna, pranic, ani za nic mne teď nikdo nedostane ven!). Zhodnoťte to sami....