Pečeme na Vánoce III.

Důvtipnost a kouzlo lineckého těsta spočívá v tom, že máte možnost z něj vytvořit ne jeden, ale hned několik typů vánočního cukroví :)
Budete potřebovat:
35 dkg mouky
20dkg tuku => což smícháte dohromady
15dkg cukru
1 vejce a 1 žloutek
1 lžíce smetany
citronová kůra

Dále jsem se pustila do mých oblíbených skořicových klubíček :)
25 dkg mouky
10 dkg cukru
2 čokoládové pudingy
vanilkový cukr
20 dkg másla
1 vejce
1 lžíïčka skořice
vytvoříte těsto, vyválíte válečky a schováte na chvilku do mrazáku. Potom budete potřebovat mačkátko na česnek a po rozmáčknutí těsta vytvoříte takové malé bobečky.

  

   Samozřejmě na mé vánoční míse nesmí chybět ani improvizované strojkové:

9 dkg čokolády rozpustit

15 dkg mouky

1 lžička prášku do pečiva

špetka soli

7 dkg cukru

1 vejce

8 dkg cukru

40 ml mléka

9 dkg kokosu

Já jsem musela použít vidličku na tvarování, což se sice promítlo na výsledném vzhledu, ne však na chuti!

Dále tady máme šlehačkové, které se taky dá rozdělit na tři druhy - ořechové, kakaové a přírodní:
20 dkg cukru
125 ml šlehačky
1 žloutek
2 hrnečky mouky
prášek do pečiva
=> rozdělit na tři díly a přidat ořechy a kakao
Po vyndání z trouby obalit v cukru

A na závěr ještě kokosky:
2 vejce
150 g cukru
200 g kokosu

A takhle vypadá pracovní plocha - jako u nás doma! :

A potom už jenom naskládat cukroví do krabiček!

Tak já mám 12 druhů. Jak jste na tom vy? :)

Rovaniemi

V pátek jsme vyrazili na dlouho plánovaná výlet do Finska, do Rovaniemi, údajného domova Santa Clause. Rovaniemi leží asi 550 km severně od Umey a nachází se příhodně přesně na polárním kruhu. Pravděpodobně toto místo můžeme považovat za skvělý příklad toho, jak se chudé město na severu stalo vylmi často navštěvovanou turistickou atrakcí. Řekla bych, že se všechny malé vesnice v okolí tlučou hlavou do stěny, že si Santa Clause nepřivlastnili oni. Podobným příkladem může být i Kiruna, která se z těžařského centra stala centrem ledové turistiky, neboli bláznů, kteří chtějí za noc v -5 stupních zaplatit nekřesťanské peníze:) Ale zpátky k Rovaniemi.

Umeu jsme opustili asi v 8:30 (po návratu po zapomenutý pas a po obklice způsobené totálním selháním navigátorské dvojice). Já jsem začla řídit jako první. A byla to pravděpodobně nejhorší jízda, co jsem kdy zažila. Totální sněhová vánice, viděla jsem asi tak 10m před sebe a když k tomu připočítáte ještě ty děsivé cedule s varováním, že los může přihopsat každou vteřinou, nic moc. Ale jinak to docela šlo. Já jsem připravila pár sendvičů, které samozřejmě všem chutnali, protože já přece vím, jak připravit dobrou svačinku! Další komedie byla při tankování na benzíně- já bych to pracovně nazvala asi "jak se pět holek snažilo natankovat" - ale abych to taky nějak ospravedlnila, měli nějakou zamrzlou nádrž, takže jim fungoval jenom 95 a my chtěli 98 :) Načež, když došlo k výměně řidičů, přestalo sněžit. Pochopitelně. Vtipný taky bylo, že si nikdo neuvědomil, že ve Finsku je o hodinu víc - až když jsem vyprávěla geografický vtip o nalákání turistů do Haparandy na delší golfový drive na světě, protože míček pak vlastně letí hodinu :) Do Rovaniemi jsme tedy dorazili v pět hodin finského času. Měli jsme zamluvenou malou chatku, úžasně vybavenou, dokonce i se saunou v koupelně!

Nejdřív jsme se vydaly prozkoumat centrum města, kde se konal vánoční trh. Bylo to docela pěkný, hlavně ta výzdoba, protože to v Umee docela chybí - a proto jse do Rovaniemi jeli, nasát pravou nefalšovanou atmosféru Vánoc! :)

Akorát jsme se tam dostali k rejžové kašičce a svařenému vínu zdarma, čehož jsme pochopitelně využili :) Jinak jsme byli dost šokovaný spoustou lidí a obchodů se suvenýry - neuvěřitelné množství a neuvěřitelně drahý! A potom už jsme chvátali zpátky do chatky, vytopit saunu a ukuchtit večeři - špagety s tuňákem :)

Po večeři jsme hráli chvíli město, jméno (což jsem samozřejmě vyhrála - hájit české barvy se musí!) a pak jsme se rozhodli jít ven zkusit, jestli neuvidíme polární záři, kterou jsme samozřejmě ani po hodinovém courání v -15 neviděli :-( A tady přichází na řadu další z příhod "pět holek a..sauna", protože když jsme šli ven, maličko jsme jí ztlumili, ona se vypla a pak už jí nikdo nebyl schopen nastartovat znova - takže, ne, v podstatě jsme tu saunu v koupelně nevyužili! :)
Po bohaté snídani jsme vyrazili na hlavní atrakci celého výletu, do vesnice Santa Clause. Abych pravdu přiznala, tak jsem měla spíš smíšený pocity, než že by mne to nějak vzrušovalo. Přece jenom, Ježíšek je Ježíšek :)

Nejdřív jsme navštívili výstavu o vánocích v různých státech světa, což bylo zajímavé - šokojící bylo, že ač vesnice praskala ve švech, na této výstavě jsme byli úplně sami :) Potom jsme šli na poštu, další atrakci Santa Clause. A samozřejmě jsme museli oblídnout soby - z následující fotky je naprosto zřejmě, že jsem se vůbec nebála k němu přiblížit :)

Za polárním kruhem (nebo alespoň na něm)

Nejděsivější panenkovský Betlém, co jsem kdy viděla!

A pak už nám zbývalo jenom navštívit Santa Clause v jeho kanceláři, což nebylo tak snadné, neboť Santa Clause samozřejmě chtěli navštívit všichni! :)

Na Santa Clause totiž musíte vystát asi půl hodinovou frontu - já jsem samozřejmě byla dost skeptická ke vší tý komerci všude okolo, ale na závěr musím říct, že když mi Santa Claus podával ruku a ptal se mne odkud jsem, byla ve mne malá dušička! :) A Santa měl tak jemné ruce, že doteď lituju, že jsem se ho nezeptala, jaký krém používá :)

Největší legrace byla samozřejmě s Hsuin Hsu a s Mikou - asian sound forever! :) Nevím, jak je možný, že se zvuky údivu po evropsku a po asijsku tak liší, ale museli byste sami slyšet, jak vtipně to zní :) Už jsem byla po těch dvou dnech tak zblblá, že jsem se potom ke konci divila po asijsku! :)

Každopádně pak nás čekalo dalších 550 km. Když jsem sedla za volant já, tak samozřejmě začlo co? No sněžit. Nakonec jsme zjistili, že v Umee sněžilo celou dobu! Takže jestli jste měli z mého vyprávění pocit, že se tady topíme ve sněhu, tak teď mi opravdu docházejí slova, jak popsat ty sněhové hory venku...

Tak to je pro dnešek vše - v nejbližších dnech očekávajte další výsledky mého pekařského umění - a že je o čem psát! :)

Curling

S vytrvalou pravidelností se ze mne každé 4 roky na 14 dní stane fanoušek curlingu. Se začátku to byla pouhá zvědavost a neuchopitelnost "pravidel", která mne držela u obrazovky v průběhu olympijských her. Přece jenom pár lidí klouzajících po ledě s košťatama posílající "něco jako žehličku" nevypadá na první pohled jako atraktivní sport! Musím si přiznat, že na posledních olympijských hrách ve Vancouveru, mne mimojiné zaujali i norští curlingový specialisté, kteří se rozhodli oživit a maličko zpopularizovat tento sport tím, že se navlekli do barevných kaťat, které svým způsobem narušili formální atmosféru curlingových zápasů. A to byl i hlavní impuls, kdy jsem přešla od náhodného sledování ke sledování s cílových vyhledáváním zápasů :) A když už něco takového sleduje, leccos pochytíte, třeba konečně pravidla, nebo taktiku. A když už víte pravidla a taktiku, myslíte si, že se z vás může stát hráč-teoretik. A od hráče-teoretika už zbývá malý krůček ke hráči-praktikovi! :) A proto se mi nemůžete, že když se mi naskytla příležitost si tuto hru skutečně vyzkoušet, skákala jsem dva metry vysoko!

Jednomu kamarádovi jsme dali k narozeninám voucher na dvouhodinový curling pro 10 osob, který zahrnoval instruktora a všechno vybavení. Já si stejně myslím, že to nebyl ani tak dárek pro něj, jako spíš pro nás všechny ostatní! :) Takže nejprve nás zavedli do šatny, kde jsme si mohli půjčit šusťáky, mikiny a speciální boty, které mají jednu naprosto neuvěřitelně kluzkou botu a druhou a něco míň :) Potom jsme si vybrali košťata a helmy (přece jenom, jsme byli začátečnící všichni - hráč teoretik se prý nepočítá) :) A pak už nám pani postupně začla vysvětlovat pohyby a pravidla. Myslím, že jsme byli všichni jemně šokování, že i to prachobyčejný překlouzání dráhy je zatraceně těžká dřina a to samotný vypouštění kamene taky není nejlehčí, absotuně se při tom nedá udržet rovnováha! Ještě když kloužete s kamenem, tak to nějak jde, ale když ten kamen vypustíte, tak skončíte s železnou jistotou na ledu! V tom byl asi náš problém, že jsme se vlastně o ty kameny "opírali", takže o nějakým míření nemohla být ani řeč.

A když už jsme u toho míření, ono by se to mohla zdát poměrně snadný, ale "curling" znamená anglicky něco jako "zatáčení, zakřivení", což vlastně znamená, že ten kamen nemůžete nikdy namířit přímo, ale musí se posílat, jakoby pod nějakým úhlem, vy to zakřivení musíte vyrovnat. A v tom je asi celá ta pointa tohohle sportu, dostat tu "zakřivenou mušku" do ruky. Další věc je i síla s jakou kamen odhodit, kdybych měla říct, kolik z našich zhruba odhozených 64 kamenů zůstalo ve vymezené ploše (tím myslím ani krátký. ai dlouhý hod), bylo by to hooodne nízký číslo, maximálně 20. Ta síla totiž jde taky hodně těžko odhadnout...

A teď něco, na co se zaručeně nejvíc těší Dáša - zametání! :) Ano, to taky není žádná legrace, je tam totiž velká pravděpodobnost, že při honění kamenu upadnete. A už jsem zmínila, že se ta rychlost vůbec nedá odhadnout? Tato hra je totiž pro amatéra naprosto neodhadnutelná! :) Nebýt toho, že nám s tím zametáním pomáhala naše instruktorka, pravděpodobně bychom tam zametali ještě dneska. Já jsem si třeba kolikrát myslela, že ten kamen je tak strašně pomalý, že nikam nedojede a on pak bez zametání přejel celý kluziště. On totiž může být i pomalý kamen s "velkou energii". Takže zametaní taky nic snadnýho!

Obrázek, co vidíte nahoře zachycuje asi jediný moment, kdy naše hra vypadala jako curling. Náš tým (zelený) měl do posledního soupeřova kamene jisté tři body a oni měli tak neskutečný štěstí, že poslední kamen umístili do středu. Skoro neuvěřitelný!

Jo a to jsem vám ještě zapomněla říct, že jsem si v sobotu na volejbale maličko podvrkla levý kotník a navíc si myslím, že ač jsem pravák, tak mám odrazovou pravou nohu - pokud si dobře vzpomínám, tak jsem měla stejný problém na těláku při skoku do výšky. No a z toho vyplývá, že jsem tedy musela mít klouzavou botu na právý noze a tím pádem odhazovat levou, protože je to tak v pravidlech a navíc, čím víc nad tím přemýšlím, myslím, že i z anatomickýho hlediska je nemožné klouzat pravou, házet pravou :) Každopádně i jako levákovi se mi podařilo umístit pár kamenů!

Co mne ale bavilo nejvíc, bylo být skipem, stát mezi kruhama a ukazovat ostatním, kam hrát! :) Vždyť mne znáte, mne šéfování jde ze všeho nejlíp. Ačkoli jsem samozřejmě mohla ukazovat, jak jsem chtěla, nikdy se nikdo na to místo netrefil :-D

Takže curling, dvěma slovy užásný zážitek! Tak už víte, co si přeju k Vánocům, vytvořte mi na rybníku curlingovou dráhů, vyrobte mi 20ti kilové žehličky, najděte stará košťata, ať to tam hned 17. ledna můžu rozbalit! :)

Vůně vanilky, aneb pečeme na Vánoce II.

Osobně neznám žádné jiné cukroví, které by více vystihovalo chuť Vánoc, než jsou vanilkové rohlíčky, proto nemůže být žádným překvapením, že druhým kouskem, který přibyl do mé pekařské sbírky, jsou právě tyto voňavoučké ořechové minirohlíky!

Budete potřebovat:
30 dkg mouky
15 dkg tuku (nastrouhat)
6 dkg cukru
7 dkg nastrouhaných ořecháků
1 vejce
1 lžíce smetany (nepovinné - jenom pro největší labužňíky, a to já jsem, takže jsem tam ty lžíce přidala rovnou dvě!) :)

Všechno to smícháte, prohnětete, nejhorší věc je pravděpodobně strouhání tuku, pokud se vám jakýkoli tělesný kontakt s touto mastnou hmotou hnusí, tak jako mne. Vážně, potřebovala bych člověka, který se za mne bude dotýkat másla...
Jinak, co k rohlíčkům dodat, je to až neskutečně primitivní, uždibujete těsto a snažíte se vytvořit co nejmenší rohlíčky, přičemž je můžete klást na plech velmi blízko sebe, neboť se nezvětšují. Po vyndání z trouby počkejte 1 minutu a pak je hoďte do směsi cukru a vanilkovýho cukru, maličko je oválejte a máte hotovo...

Na obrázku je důležité si povšimnout mé nezbytné knihy receptů, kdo by si pomyslel, že zrovna ve Švédsku si založim knihu receptů!

A jak teda vlastně výsledné rohlíčky vypadaly? A zde bych chtěla předeslat, že vzhled není důležitý, že důležitá je především chuť a ta je nepopsatelná a bohužel i nepřenosná, proto mi musíte věřit, když Vám řeknu, že jsou to jedny z nejlepších vanilkových rohlíčků, co jsem kdy jedla. Ehm, na chvilku mi dokonce přišlo na mysl, jestli nejsou lepší i než mamky, ale toto tvrzení je nepodložené, neověřené a proto ani nemůže platit. Abych pravdu řekla, vážně pochybuji, že mi tyto rohlíčky vydrží až do Vánoc, už teď mám sto chutí se zvednou a dojít si do mé vánoční spíže"nabídnout" :)

Na následující fotce je zachycen rozdíl mezi nebušických rohlíkem a třeboňským rohlíčkem - tento vtip jsem si prostě nemohla odpustit - promiň, teto! :)















Dnes teplota dosáhla neúnosných -25C - to už je vážně moc i na mne! Doufám, že je to nejnižší bod, kam jsme se mohli dostat a teď už to bude jenom stoupat nahoru :) Nicméně "příroda je mocná čarodějka" a já si tady připadám jako v pohádce (samozřejmě pouze při pohledu z okna, pranic, ani za nic mne teď nikdo nedostane ven!). Zhodnoťte to sami....

Pečeme na Vánoce I.

Tak dneska jsem začla péct na Vánoce - čímž chci jemně naznačit, že když už jsem začla PÉCT i já, je opravdu čas, abyste začli i vy :) Napadlo mne, že bych sem mohla i postupně dávat recepty, abyste byli v obraze, kolik druhů už mám. Protože kromě toho, že tady mrzne, je tady tma, sněží a v jednom kuse se pořádají "vánoční fiky" s glöggem (sladký svařený jakoby víno s 2,5% alkoholem) a švédskými perníčky, tady nic novýho není! :)

Takže dneska jsem začla s perníčky, protože jsem potřebovala upéct pár perníkových stromů a zvířat pro odpolední fiku s podtextem "pojďte postavit perníkovou vesnici".

Budete potřebovat:
3 lžíce medu
8 dkg tuku => dáte do rendlíku a rozpustíte s medem
přidáte 15 dkg cukru, 3 vejce (nebo 2 celé a 1 žloutek)
1 lžičku sody
1 1/2 lžičky koření do perníků
a teď přijde ta nejtěžší část, přidat asi 25 dkg mouky a poznat, kdy je těsto natolik tuhé, aby vám posléze nevyteklo z válu. Já jsem se pochopitelně nechala zmást množstvím mouky, takže jsem dobrých 20 minut strávila tím, že jsem tekutou lepivou záhnědu chytala po celý kuchyni, každopádně, když docílíte správné konzistence, nemělo by zpracování těsta na vále být problémem, postupně přidáváte mouku, myslím, že dohromady to bylo určitě přes 35 dkg!

Potom těsto necháte odpočinou v ledničce a pak už vám nic nebrání ve válení, vykrajování a pečení. Vzhledem k tomu, že jsem snad nikdy nepekla sama, chvilku mi trvalo než jsem si zvykla, že mi nikdo nehlídá troubu, ani nepřipravuje plechy, popřípadě nevyvaluje těsto. Po chvíli, kdy dokážete všechny tyto úkony zkoordinovat, dojdete k závěru, že na pečení opravdu nic není. A jak já s oblibou říkám, když jsem to zvládla já, zvládnou to teď už všichni!

Zvláště bych vás chtěla upozornit na poslední talíř, kde si můžete povšimnout, jak flexibilní a přizpůsobivá "novým švédským" věcem jsem - použila jsem vykrajovátka soba a švédského lesního koně! :) Překvapivé je, že moje perníky skutečně chutnají jako perníky! :)

Toto je fotka z minulého týdne, z vánočního trhu - vlastně jsem vyfotila jenom tohle, protože pak mi byla taková zima na ruce, že jsem se neodvažovala sundavat si rukavice podruhý :)

A tenhle západ slunce jsem vyfotila krátce po 13. hodině...:)

Vánoční dekoračka...

Předvánoční atmosféra

Vánoce pomalu ale jistě dorazily i do Umey. Decentní vánoční výzdoba pomalu začíná plnit ulice. A škola se pomalu blíží do finále. Stejně jako můj pobyt na severu Evropy. Celý minulý týden jsem byla nemocná a tudíž jsem nevystrčila do -20 stupňového mrazu, který tady teď panuje, ani nos! Tak pro vás nemám ani žádné nové zážitky, protože v pokoji o rozloze 20m2 se toho zase tak moc nestane. :)
Ale můžete si pustit tento 3 minutový propagační spot o Umee (stačí kliknout a už to jede):

http://www.youtube.com/watch?v=dQaPr7PWRqg

V neděli jsem uspořádala další lekci českého pečení. Tentokrát jsme pekli čerty z kynutého těsta. Přičemž nejhorší část byla vysvětlit, proč pečeme zrovna čerty a ne zrovna anděli. Tak či tak si myslím, že si všichni myslí, že Češi jsou divný (ačkoli já se snažím pro to dokázat opak, více méně). :) Nakonec to pečení byla docela legrace a všichni se docela tvářili, že jim ty čerti i chutnali! Fotky doplním později, protože já jsem zase neměla čas fotit, tak je musím od někoho vyprosit, protože pokud se nepletu, tak se se svým čertem fotili všichni! :)

Zatímco vy se v Česku radujete z pár vloček sněhu, mne chytají mdloby pokaždé, když z okna zahlédnu, že ZASE sněží! Vzhledem k tomu, že tady není NIKDY nad nulou a tudíž sníh netaje, máme ho tady víc a víc! Což je sice krásný, vánoční, pohádkový, ale když si potom člověk uvědomí, že jediný prostředek pro něj je kolo a že potřebuju nutně do obchodu, už to taková legrace není. Někdy je taková zima, že se skoro venku nedá ani dýchat. Já sice nemám ráda léto, ale musím říct, že díky Umee si snad začnu vážit každého slunečného paprsku o trochu víc.

Další věc je, že slunce tady oficiálně "krouží po obloze" nějakých necelých 5 hodin a děsivý fakt je ten, že je to každý den o 3 minuty méně! Fakticky tady máme teď necelých 7 hod světla, pokud počítáte i depresivní soumrak.Záleží ovšem na dni a na konkrétním počasí, pokud je celý den zataženo a mraky jsou tak nízko nad zemí, že máte pocit, že vám obloha spadne každou chvíli na hlavu, potom tady zažijete skoro absolutní tmu, kdy si myslíte, že slunce snad ani nevyšlo... Můžete si stěžovat, jak chcete, můžete se kvůli tomu i mračit celý den, ale to je asi tak všechno, co můžete dělat :) Je to prostě tak a nic s tim nenaděláte. Maximálně si můžete v pokoji rozsvítit všechna světla a předstírat, že je to slunce. Další dobrá věc je mít světlo na kolo stále při ruce, protože se vám ve škole může lehce stát, že se zdržíte do dvou a to pak to světlo budete sakra potřebovat. :)

Jinak už se pomalu ale jistě blížíme k nevyhnutelnému. První erasmáci začali opouštět Umeå. Je to trošku zvláštní pocit, protože při loučení si vždycky slíbíte, že se určitě "někdy" navštívíte, ale přitom je z 90% jasné, že toho člověka vidíte naposledy. Jak říkám zvláštní pocit. Každopádně, netřeba klesat na mysli předčasně, pořád mi ještě zbývá jeden měsíc třeskutých mrazů a sněhových vánic. Jupí!!!

Sněží, sněží a sněží!

Pravděpodobně ne moc originální název již naznačuje, že se tady topím ve sněhu. Poslední dva dny se se sněhem roztrhla obloha a ne a ne přestat. Dokonce jsem několikrát zvažovala a rozhodovala se, jestli nemám začít sníh nesnášet (po tom, co se brodíte po kolena ve sněhu a snažíte si s 20 kg krosnou na zádech prorazit cestu sněhehovou vánicí na kole, nelze jinak):) A co tedy dělat, když venku fučí vítr a sype se sněhová nadílka? A co dělat, když slunce zapadá v 13:30? No přece jít sportovat do IKSU! IKSU je fenomén, těžko popsatelný "styl" života zdejších obyvatel.

Už po příjezdu do Švédska jsme se všichni docela divili (a svým způsobem i záviděli), jak sportovní tady všichni jsou. Vážně. Na ulici, po cyklostezskách se prohánějí skoro všichni, od starých po mladé, od běžců po chodce i cyklisty. Všichni v perfektních vystylovaných oblečcích. Vážně jsem si někdy na ulici v mých džínách připadala jako kdybych byla oblečená do divadla, přinejmenším. Tepláky tady fakt frčí :) A teď už konečně vím, kde se tady ty sportovní lidi "vyrábí". V továrně na sport, IKSU. Je to soustava několika desítek sálů a tělocvičen, kde se během dne provozují různé sporty od aerobicu, bodybalance, bodypump, pilates, jogu, punch out po aquaearobic volejbal atd. Po zaplacení ne zrovna malé částky může v IKSU trávit hodiny a postupně i dny. A tak se z Vás stane člověk závislý na pohybu. Jsem přesvědčená o tom, že kdybychom takové sportovní centrum měli u nás, vídali bychom také mladé/staré běžce v teplákách daleko častěji než je tomu teď. Nemyslíte?

Postupně se snažím vyzkoušet všechny možný i nemožný sporty, přičemž někdy jsem ochotná ze sebe udělat blbce, jenom abych si mohla daný "kurz" odškrtnout. Věřte mi, že není nic vtipnějšího než když se spolu s dalšíma 50 lidma snažíte podle instrukcí ve švédštině zvedat činku do rytmu :) A ještě vtipnější je, když zjistíte, že po deseti minutách všichni postupně mění zátěže a vy samozřejmě nerozumíte, co se bude dít, tak jenom bedlivě sledujete, zda přidat či odebrat - chybu jsem udělala jenom jednou, leč nezapomenutelnou, protože zvedat nad hlavu v leže 10 kilo mi zas taková legrace nepřišla. Co ovšem k smíchu bylo, že když jsem tam byla poprvě, měla jsem nejlehčí činku a stejně jsem po pěti zdvihách nemohla a vážně přemýšlela, zda neexistuje ještě činka lehčí :)
Další moje oblíbená věc je aquaaerobic, nebo jak já tomu říkám, aerobic pro blbý. Pod hladinou totiž nikdo nemůže poznat, že nejste zrovna v rytmu :) Aqua věci jsou fakt sranda.
 Ale samozřejmě, já mám nejradši volejbal! Pochopitelně a myslím, že nehraju zas tak úplně špatně :)

V pátek jsme byly s Christinou pozvaný na sushi, které nás učila připravovat pravá Japonka :) Sice to byla levná varianta sushi, ale myslím, že mám teď docela dobrou představu, jak na to :) Taky nám tam naservírovaly spoustu asijských dobrot. No "dobrot", jak se to vezme. Zvlášť polívky se nedaly skoro pozřít. O tomhle víkendu jsem si uvědomila, že to ochutnávání mezinárodní kuchyně přestává být pomalu ale jistě legrace. Po sobotní oslavě Chrisových narozenin mne bolí žaludek ještě dneska. Tolik nedobrých věcí po hromadě jsem tady ještě neviděla! Dokonce mu toho zbylo tolik, že mi dal do krabičky zbytky nějakýho salátu, který jsem ale ovšem v neděli musela vyhodit, protože to opravdu nešlo! A vy víte, že já jídlo už z principu nevyhazuji!
Christina vždycky říká, že jsem co se týče nových věcí hrozně negativní a nejsem dostatečně open-minded, ale to přece není pravda. Než nějaký jídlo odsoudím za nepoživatelné, nejdřív ho ochutnám :) A já myslím, že to ani jinak být nemůže, po tom, co mi 23 let matka vyvářela největší specialitky, a tím ještě českou kuchyni pro mne povýšila na nepřekonatelnou, mi prostě jen tak něco nechutná!

Dneska už budu pomalu končit, jsem nějaká nastydlá a musím se za každou cenu vykurýrovat, protože jinak nikdy nevysportutuju svoje peníze zpět, mimojiné. A taky, v druhé řadě, mám celý týden školu a nemůžu si dovolit chybět...

P.S. Kdyby měl náhodou někdo cestu do Umey, přijeďte si pro mne, myslím, že už mi ten sníh, zima a tma začínají lézt krkem, aneb když je někdo tak blbý, že si neuvědomí, že sám sebe poslal dobrovolně na sever Evropy, není mu pomoci! :)